Typy xylofonů

Korýtkový xylofon

v různých rozsazích, má koryto jako rezonátor pro všechny kameny, které leží vedle sebe v diatonickém nebo chromatickém uspořádání (výhodné pro glissanda, obtížné pro skoky).

Marimbafon

druh xylofonu s rezonančními trubicemi pod všemi kameny,  vzhledem podobný vibrafonu. Na rozdíl od xylofonu se na něj hraje jedině měkkými paličkami (jemný zvuk), rozsah c - c4. Při rozsahu c - c5 mluvíme o xylomarimbě (xylorimba , kombinace xylofonu c2 - c5 a marimby c - c4).

Sopránový a basový xylofon

sopránový xylofon je menších velikostí bez rezonančních trubic a rozsahu po c5, basový xylofon je s většími ozvučnými kameny a rezonančními trubicemi , rozsah G - c1 (g1).

Xylofon s klaviaturou

s kladívkovou mechanikou, vyvinul se v 17. a 18. století, rozsah c2 - c5.

Metalofony

jsou vyrobeny z plochých ozvučných tyčí z oceli nebo bronzu. Tyče kmitají příčně (jako struny) a jsou v uzlech na koncích provrtány a upevněny. Délka tyčí určuje výšku tónu. Rozsah f - f3 s rezonančními trubicemi a pedálovými dusítky.

Zvonkohra s kovovými kameny

má kovové kameny na místech, kde byly v ranějších nástrojích zvonky, od 18. a 19. stol. používaná jako "přenosná lyra", od konce 19. stol. i v orchestru. Moderní orchestr má zvonkohru s kameny uspořádanými po vzoru klaviatury, s rezonančními trubicemi resp. skříněmi a pedálovými dusítky, rozsah g2 - e5.

Zvonkohra s klaviaturou

s klavírní mechanikou a kovovými hlavicemi na úderných kladívkách, rozsah c2 - c5 (použito v Mozartově Kouzelné flétně).

Celesta

podobná zvonkohře s klaviaturou, ale ve zvuku měkčí, rozsah c - c5 (používal Čajkovskij)

Vibrafon

jako metalofon, ale s otočnými víčky k otvírání a zavírání rezonančních trubic, čímž vzniká regulovatelné vibrato.

Loo-jon

basový metalofon, rozsah F - f, kameny nad skříní z tvrdého dřeva.

Campanelli japponesi

ocelové kameny nad kulovitými rezonátory (používal Puccini)